V letech 1975–1982 studovala dějiny umění a italštinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po doktorském studiu teorie a dějin umění na Masarykově univerzitě (2002–2005) získala titul PhD. Pracovala ve výtvarné redakci nakladatelství Odeon, v Ústavu teorie a dějin umění, v letech 1989–2002 byla kurátorkou Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. V letech 2000–2005 přednášela moderní umění na Technické univerzitě v Liberci, v současné době působí jako odborná asistentka na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity, kde se specializuje na moderní a současné umění. Je autorkou a spoluautorkou řady výstav a odborných publikací, např. Grotesknost v českém výtvarném umění 20. století (1987), Expresionismus a české umění (1994), Prague 1900: Poetry and Extasy (1999), Vincenc Kramář. Od starých mistrů k Picassovi (2000), Jan Kotěra (2001), Ejhle, světlo (2003), Josef Čapek: Nejskromnější umění (2003), František Foltýn:Košice–Paříž–Brno (2007). První studii o Růženě Zátkové publikovala v časopise Umění v roce 2004.
